Životní cyklus projektu je obecně souborem
následných fází projektu, které mohou být označeny
jako:
- Zahájení – iniciace
- Plánování
- Řízení a koordinace
- Monitorování a kontrola
- Uzavření projektu
Pro vytvoření a řízení životního cyklu
projektu se používá řada metod, z nichž
nejpoužívanější jsou metody síťové analýzy.
Používají se také metody systémové a operační analýzy a
další speciální techniky.
- V rámci plánování projektu je stanoven:
- Konečný předmět projektu>
- Rozpis prací projektu - rozpis činností
- Plánování času – časového průběhu projektu<
- Plán čerpání nákladů (rozpočet)
- Plánování alokace zdrojů
V rámci požadavků na kvalitu prací, výsledků a
prostředí projektu jsou stanoveny:
Požadavky na kvalitu prací a výsledků
projektu, které spočívají v optimalizaci
vynakládaných zdrojů při respektování příslušných
norem
Požadavky na kvalitu prostředí v němž se
projekt realizuje - jako optimalizace
prostředí při respektování požadavků investora
(zákazníka) na užití produktu.
- Rizika mohou být:
- Stálá – po celou dobu realizace
projektu
Nahodilá - vyskytují se jen v určitém
časovém rozmezí projektu a to jednorázově, nebo
opakovaně
Mimořádná – v době analýzy rizik obvykle
nejsou známa a vyskytnou se až v průběhu realizace
projektu
Při analýzách rizik jsou položeny zejména tyto tři
otázky:
Jaké nepříznivé události (poruchy) mohou během
realizace projektu vzniknout?
Jak často mohou poruchy vznikat? (Jaká je
pravděpodobnost, že vzniknou?)
Pokud některá porucha vznikne, jaké to bude
(může mít) mít následky?
